Teleskop Jamese Webba odhalil hvězdnou porodnici NGC 7129

Teleskop Jamese Webba nahlédl do hvězdné porodnice NGC 7129, vzdálené přibližně 3 300 světelných let. V oblacích plynu a prachu rozlišil mladé hvězdy i místa, kde jejich výtrysky rozrušují okolní hmotu. Snímek zveřejněný 6. října 2026 NASA znovu představila 20. října. Podívejme se, co se za jeho výraznými barvami skutečně skrývá.

NGC 7129: prohlédněte si skutečný Webbův snímek

Následující záběr vznikl z dat kamery NIRCam, která oblast pozorovala 17. prosince 2025. Datum pořízení je tedy jiné než datum zveřejnění. Nejprve si všimněte jasné hvězdy poblíž středu a dvou odlišných oblastí po jejích stranách: rozsáhlé zlatavé dutiny vlevo a členitého červeného oblaku vpravo.

Zlatá část zobrazuje horký atomární vodík. Červená oblast obsahuje chladnější molekulární vodík, který ovlivňují výtoky z ukrytých protohvězd. Ty jsou stále ve fázi růstu. Šedé závoje označují nejchladnější a nejhustší plyn, kde se protohvězdy dosud nevytvořily. Vedle sebe tak vidíme prostředí s různými podmínkami i různě pokročilou tvorbou hvězd.

Mladé hvězdy mění své okolí

Červené cáry připomínají plameny, ale sledujeme plyn zasažený výtoky mladých objektů. Vyvržená hmota naráží do okolního materiálu a vytváří rázové vlny. Několik takových proudů se nám při pohledu ze Země překrývá. Proto má pravá část snímku tak spletitou strukturu.

Jasná centrální hvězda LkHα 234 je vývojem dál. Její hmotnost se odhaduje na pět až osm hmotností Slunce a nachází se ve fázi před hlavní posloupností. Stále se gravitačně smršťuje a zahřívá. Dlouhé období stabilního slučování vodíku, v němž je dnes Slunce, ji teprve čeká.

Jak vznikají hvězdy uvnitř mlhoviny

Začátek hvězdného života se odehrává v chladném molekulárním mračnu. Hustší části plynu a prachu se vlastní gravitací smršťují, rozpadají na menší jádra a dávají vznik protohvězdám. Ty dál přitahují materiál z okolí. Přitékající hmota může vytvořit disk, zatímco úzké výtrysky míří přibližně kolmo k jeho rovině. Tento obecný princip znázorňuje titulní ilustrace.

Vznik hvězdy je postupný děj, který zahrnuje hromadění hmoty i její odvrhování. Pro dlouhodobý život hvězdy podobné Slunci se později stává rozhodující fúze vodíku v jádře. Na tuto další etapu navazuje naše vysvětlení, proč hvězdy svítí a co se stane, když jim dojde palivo.

Co teleskop Jamese Webba ukázal oproti Spitzeru

Stejnou oblast dříve pozoroval infračervený teleskop Spitzer. V následujícím srovnání je jeho záběr vlevo, Webbův vpravo. Spitzer už odhalil řadu protohvězd, ale obtížněji rozlišoval jejich vliv na okolí. Webb ukazuje jemnější vlákna, struktury rázových vln i další slabé objekty. Čtenář tak může sledovat konkrétní přínos vyššího rozlišení.

Rozdílné odstíny obou polovin nejsou důkazem, že mlhovina mezitím změnila barvu. Snímky používají jiné kombinace filtrů i odlišné přiřazení viditelných barev. Při porovnání se proto zaměřte především na rozlišené struktury a jednotlivé objekty.

Proč Webb vidí skrz prach a odkud se berou barvy

Prach skrývá mnoho mladých hvězd před pozorováním ve viditelném světle. Webb je citlivý na infračervené záření, což astronomům umožňuje nahlédnout hlouběji do těchto oblastí. Výsledný barevný obraz vzniká složením monochromatických záběrů přes různé filtry. Každému se při zpracování přiřadí barva, aby se neviditelná data dala číst očima.

Na celkovém snímku je ještě jeden detail, který stojí za rozlišení: dlouhé rovné paprsky kolem jasných hvězd jsou difrakční obrazec dalekohledu. Fyzické výtrysky hmoty hledejte v členitých strukturách plynu. Zářivý bod s pravidelnými špicemi a rozvlněný oblak vyprávějí dvě různé části příběhu obrazu.