Chandra odhalila 84 záhadných zdrojů. Mohou skrývat budoucí supernovy
Astronomové našli v archivu rentgenové observatoře Chandra skupinu objektů, která do dosavadních přehledů téměř nepronikla. Studie zveřejněná 9. září 2026 v Nature Astronomy popisuje 84 takzvaných hypersoft rentgenových zdrojů. Nejde o záblesky právě vzniklých hvězd. Nové je rozpoznání jejich neobvyklého záření ve starších pozorováních.
Redakční postřeh
Hlas: Tomáš Hrdlička
“Při čtení podobných objevů se vyplatí hlídat, zda „nová třída“ označuje společný pozorovaný projev, nebo už vysvětlený fyzikální mechanismus. U těchto zdrojů zatím platí první možnost.”
Co prozradilo nejměkčí rentgenové záření
Mustafa Muhibullah, Jimmy A. Irwin a Rosanne Di Stefano hledali zdroje, které se ukazují při nejnižších rentgenových energiích, ale ve vyšším pásmu slábnou nebo mizí. Šest prozkoumaných galaxií zahrnuje spirální Andromedu, označovanou M31, spirální M101 a čtyři eliptické soustavy.
Označení „měkké“ v rentgenové astronomii vyjadřuje nízkou energii jednotlivých fotonů. Zdroje HSS se projevují převážně pod hranicí 0,3 kiloelektronvoltu. Rozhodující je tedy rozložení záření mezi energetickými pásmy, nikoli jen počet jasných bodů na obrázku. Výrazný nepoměr mezi nejnižšími a vyššími energiemi představuje stopu k jejich povaze.
Modely spekter naznačují, že rentgenový signál ukazuje pouze část jejich výkonu. Většina energie může odcházet v extrémním ultrafialovém záření, zkráceně EUV. To je podstatný rozdíl mezi pozorováním a interpretací: Chandra zachytila rentgenové fotony, zatímco celkové ultrafialové vyzařování astronomové odvozují pomocí modelů.
Proč takové objekty dosud unikaly
Cestu ultrafialového záření k Zemi blokuje neutrální vodík a helium v Mléčné dráze. Pozorovatel tak může přehlédnout i energeticky vydatný objekt. Je to podobné jako hledat lampu přes záclonu, která propouští jen úzký výběr barev. Samotný výkon lampy nestačí, záleží také na tom, co se dostane až k detektoru.
Podle Muhibullaha se navíc skládá několik komplikací: zdroje mění jasnost a citlivost Chandry na nejnižší energie postupně klesá. Zpětné prohledávání archivu proto dává zvláštní smysl. Starší měření mohou uchovávat signál, který při původním zpracování nebyl cílem hledání.
M101 ukazuje, kde se sedm zdrojů skrývá
Jednou z galaxií s novými zdroji je M101, vzdálená přibližně 21 milionů světelných let. Tým v ní identifikoval sedm objektů této skupiny. Na přiloženém kompozitním snímku se rentgenová data Chandry zobrazují fialově, zatímco obraz spirálních ramen doplňuje viditelné světlo zachycené Hubbleovým teleskopem.
Samotné barvy jednotlivé HSS bezpečně neidentifikují. Snímek ukazuje jejich galaktické okolí, rozlišení neobvyklých zdrojů vychází z analýzy energií záření. Rentgenová část obrazu využívá 25 pozorování z let 2000 až 2005 s celkovou expozicí 274 hodin. Dobře tak ilustruje rozdíl mezi datem pořízení dat a datem vědeckého výsledku.
Pohled na M101 je téměř čelní, a proto lze dobře sledovat její spirální ramena. Záběr pokrývá oblast širokou asi 86 tisíc světelných let. Tento rozměr popisuje šířku zachyceného území, zatímco údaj 21 milionů světelných let říká, jak daleko galaxie leží od nás. Barevný kompozit propojuje dvě různá pozorovací okna. Fialovou proto nelze chápat jako barvu, kterou by lidské oko na tomto místě přímo vidělo.
Kompaktní hvězda si může brát hmotu od souseda
Nejpravděpodobnější vysvětlení pracuje s dvojhvězdami. Bílý trpaslík, neutronová hvězda nebo černá díra v nich získává hmotu od průvodce. Materiál se při přenosu a přibližování ke kompaktnímu objektu zahřívá. Společné označení HSS ale nemusí znamenat jediný fyzikální druh objektu, podobně měkké záření může vznikat ve více uspořádáních.
Bílý trpaslík je pozůstatek hvězdy, která ukončila předchozí fáze vývoje. Přehled toho, proč hvězdy svítí a jak končí, pomáhá zasadit takový pozůstatek do souvislostí. Ve dvojhvězdě ovšem může další přísun hmoty od souseda otevřít novou kapitolu jeho vývoje.
Konkrétní vodítko nabízí Andromeda: několik méně svítivých HSS je spojeno s novami. Tým u jiných zdrojů zvažuje bílé trpaslíky s dlouhodobým jaderným spalováním na povrchu. Rozšíření vyzařující vrstvy by mohlo snížit její efektivní teplotu a přesunout větší podíl záření do EUV. Zůstává to navrženým vysvětlením.
Stopa k supernovám i k plynu mezi hvězdami
Některé takové systémy by mohly předcházet supernovám typu Ia. Ty astronomové využívají při měření rozpínání vesmíru a jejich pozorování pomohla odhalit, že se rozpínání zrychluje. Identifikovat část jejich předchůdců by proto bylo cenné. Současný soubor však nepředstavuje seznam 84 hvězd s potvrzeným budoucím výbuchem.
Druhý možný dopad se týká plynu mezi hvězdami. Energetické záření dokáže odtrhávat elektrony od atomů, tedy plyn ionizovat. HSS mohou dodávat část dosud obtížně vysvětlovaných ionizujících fotonů. Pokud se tato role potvrdí, pomůže upřesnit, jak se galaktický plyn ohřívá, chladne a za jakých podmínek z něj vznikají další hvězdy.
Co rozhodne o významu objevu
Nejbližší vědeckou otázkou je rozlišit, jaké systémy se za společným označením skrývají. Samotná měkkost záření tuto odpověď nedává. Publikace zpřístupňuje odkazy na pozorování a podklady včetně kódu, takže další týmy mohou analýzu prověřovat. Teprve přesnější určení povahy zdrojů ukáže, jak silná je vazba na supernovy a galaktický plyn.
Použité zdroje
Poznámka: Při tvorbě tohoto článku využíváme AI nástroje pro překlad zdrojů, editaci textu a tvorbu ilustračních vizuálů. Za obsah odpovídá Rudolf Vršovský. Jak vznikají naše články
Líbil se ti článek?
Pomoz nám psát lepší články.
