Astronauti Artemis II viděli záblesky na Měsíci. NASA zveřejnila data

NASA 7. října 2026 zveřejnila předběžnou vědeckou zprávu a lunární data Artemis II, která zahrnují také záznamy o pěti záblescích dopadů na Měsíc. Astronauti je pozorovali během dubnového průletu, když jim Měsíc zakryl Slunce. Nyní dostávají vědci i veřejnost přístup k podkladům, s nimiž mohou tato hlášení dál zkoumat. Novinkou je tedy otevření vědeckého souboru, samotné pozorování se odehrálo před půl rokem.

Pět záblesků během zatmění

Příležitost vytvořilo zhruba hodinové zatmění Slunce při pohledu z Orionu. Podle časové osy odborné zprávy probíhalo 7. dubna od 02:34 do 03:30 SELČ. V amerických popiscích se objevuje datum 6. dubna, v Česku už ale bylo následující ráno. Na tmavé části měsíčního disku tehdy vynikly slabé světelné body, které by se v jasnějším okolí hledaly obtížně.

První hlášení uvedené ve zprávě pochází od Reida Wisemana z 02:41:01 SELČ. K souhrnnému záznamu přispěli také Victor Glover a Jeremy Hansen. U některých událostí se jejich pozorování překrývala, což podpořilo výklad, že šlo o skutečné dopadové záblesky. Nejasné možné záblesky posádka do přehledu nezařadila. Počet pět tak vyjadřuje zaznamenaná hlášení, nikoli součet všech možných světelných vjemů.

Podle doprovodného popisku NASA dělilo Orion od Měsíce při pozorování přibližně 46 000 mil, tedy asi 74 000 kilometrů. Jde o vzdálenost lodi od Měsíce. Běžně uváděná vzdálenost Měsíce od Země popisuje jinou dvojici těles, stejně jako později zmiňovaný rekord letu měří odstup Orionu od Země.

Velmi slabé záblesky podle předběžného odhadu odpovídají tělesům o průměru několika centimetrů. Jejich rozměry nikdo přímo nezměřil. Meteoroid je označení samotného tělesa, zatímco meteor označuje světelný jev při průletu atmosférou. Na Měsíci chybí atmosféra, která by příchozí úlomek výrazně zpomalila nebo spálila, a pozorovaný záblesk vzniká při nárazu do povrchu.

Důkazní soubor přitom nestojí na fotografiích pěti zachycených záblesků. Obsahuje hlasová hlášení a poznámky s přibližnými polohami. Tým prověřil také zhruba dvouminutové video kamery SAW Cam 3, v němž žádný dopadový záblesk nenašel. Záznam však pokrýval jen krátkou část pozorování.

Co NASA zpřístupnila a proč jsou data důležitá

Zveřejněný lunární soubor přesahuje 800 GB. NASA uvádí více než 11 000 snímků v plném rozlišení, video, 8,5 hodiny zvukových vědeckých pozorování a anotované obrazy. Část materiálu dosud nebyla veřejná. V archivu Planetary Data System tak vedle obrazových záznamů získávají prostor i slovní popisy toho, čeho si lidé během letu všimli.

Spolu s daty NASA vydala předběžnou vědeckou zprávu, zprávu o vědeckých operacích a uživatelskou příručku. Jejich zveřejnění ale neznamená, že už všechny dokumenty leží v každém příslušném archivním balíčku. Stránka Mission Bundle při kontrole 8. října stále upozorňovala, že některé dokumenty včetně obou zpráv budou doplněny později.

Na palubě letěli Reid Wiseman, Victor Glover a Christina Koch z NASA a kanadský astronaut Jeremy Hansen. V českém čase mise začala 2. dubna v 00:35 SELČ a skončila přistáním do oceánu 11. dubna ve 02:07 SELČ. Při srovnávání, jak dlouho trvá let na Měsíc, je proto potřeba odlišovat cestu k němu od celé mise včetně návratu. Orion se od Země vzdálil nejvýše na přibližně 406 771 kilometrů.

Posádka popisovala také barevné rozdíly na povrchu, například hnědé a zelené odstíny. Zpráva ale tyto údaje hodnotí jako kvalitativní pozorování. Snímky nebyly kalibrovány pro přesné číselné vyhodnocování barev a odrazivosti. Slovní popis proto může pomoci porovnávat oblasti a zasadit snímky do souvislostí, sám o sobě však nepředstavuje měření minerálního složení.

Co budou vědci zkoumat dál

Pro další práci je podstatné spojit počet zaznamenaných záblesků s dobou a podmínkami sledování. Zpráva v takových údajích vidí podklad pro odhad pravděpodobnosti detekce při budoucích pozorováních. Mohou pomoci určit, jak dlouho sledovat tmavý povrch a jaké přístroje pro podobné úkoly zvolit. Zmiňuje také přínos specializované kamery s vyšší citlivostí nebo rozlišením.

Dohledat konkrétní nové krátery ovšem může být mimo možnosti současných dat. Tým po konzultaci s odborníky mise Lunar Reconnaissance Orbiter označil následné snímkování těchto míst za pravděpodobně neproveditelné. Očekávané krátery jsou nejspíš příliš malé pro kameru LROC a polohy odhadnuté posádkou nejsou dost přesné pro cílené hledání.

Zveřejnění archivu tak otevírá hlavně prostor pro podrobnější rozbor samotného pozorování a přípravu dalších měření. Předběžná zpráva poskytuje vedle výsledků i jejich meze: co lidé skutečně nahlásili, jak své záznamy pořizovali a které otázky zůstávají otevřené. Právě tato kombinace umožní dalším týmům posoudit, co lze z krátkých světelných bodů spolehlivě vyčíst.