Trpasličí planety Sluneční soustavy: přehled a srovnání velikostí

Sluneční soustava má podle aktuálního přehledu NASA pět oficiálně uznávaných trpasličích planet: Pluto, Eris, Haumeu, Makemake a Ceres. Největší podle průměru je Pluto, nejhmotnější Eris. Nejde však o pět podobných koulí. Najdeme mezi nimi svět s ledovými horami, rychle rotující protažené těleso s prstencem i kráterovanou Ceres mezi Marsem a Jupiterem.

Trpasličí planeta obíhá kolem Slunce, není měsícem a její vlastní gravitace jí dala přibližně rovnovážný, téměř kulový tvar. Oproti planetě však nezískala gravitační převahu ve svém orbitálním okolí. Nejde tedy jen o malý průměr ani o požadavek dokonale prázdné dráhy. Podrobnosti vysvětluje článek o tom, proč Pluto není planeta. Tady se podíváme hlavně na samotná tělesa.

Pět trpasličích planet v přehledné tabulce

Tabulka porovnává stejnou základní pětici, nikoli všechny možné kandidáty. Velikosti jsou přibližné a oběžné doby uvádíme v pozemských letech. U Haumey místo jediného průměru uvádíme tři rozměry modelovaného tělesa.

1. Pluto: ledové pláně a hory

Pluto má průměr přibližně 2 377 kilometrů a jeden oběh kolem Slunce mu trvá 248 let. Jeho nejznámějším znakem je světlá oblast připomínající srdce. Součástí této oblasti je Sputnik Planitia s rozsáhlým dusíkovým ledem. Hory na Plutu tvoří také vodní led, který se v tamním chladu chová jako pevná hornina.

Sonda New Horizons proletěla kolem Pluta 14. července 2015 a pořídila detailní snímky i další měření. Odhalila krajinu, kterou vzdálené dalekohledy nedokázaly rozlišit.

2. Eris: menší průměr, větší hmotnost

Eris měří přibližně 2 326 kilometrů, takže je průměrem Plutu velmi blízko. Její rozměr pomohlo určit pozorování zákrytu hvězdy: astronomové měřili, jak dlouho vzdálená hvězda za tělesem mizela. Velmi odrazivý povrch Eris podle výkladu těchto měření pokrývá ledová vrstva. Z toho však ještě nezískáme podrobnou mapu její krajiny.

Měsíc Dysnomia poskytuje jiný druh informace. Z jeho pohybu lze určit hmotnost Eris, která vychází přibližně o čtvrtinu větší než hmotnost Pluta. Eris tedy ukazuje, proč slova větší a hmotnější nejsou zaměnitelná. Její dlouhý rok trvá zhruba 560 pozemských let a silně skloněná dráha ji zavádí daleko za Kuiperův pás.

3. Haumea: rychlá rotace a protažený tvar

Haumea se otočí kolem své osy přibližně za čtyři hodiny. Rychlá rotace souvisí s jejím výrazně protaženým tvarem. V modelu založeném na zákrytu hvězdy z roku 2017 měří její tři osy přibližně 2 320, 1 700 a 1 030 kilometrů. Nejdelší rozměr se tak blíží průměru Pluta, ale celé těleso má podstatně menší objem.

Stejné zákrytové pozorování odhalilo také prstenec. Poklesy světla hvězdy nevyvolalo jen samotné těleso, ale i materiál kolem něj. Haumeu doprovázejí dva měsíce, Hiʻiaka a Namaka. Přiložený záběr ukazuje skutečné teleskopické pozorování tohoto systému. Protažený povrch ani prstenec na něm nerozlišíme, jejich popis stojí na dalších měřeních.

4. Makemake: vzdálený svět se slabým měsícem

Makemake má průměr přibližně 1 430 kilometrů a kolem Slunce oběhne za 305 let. Patří do Kuiperova pásu. Na jeho povrchu byl zjištěn zmrzlý metan, ale detailní fotografie krajiny zatím nemáme. O složení tak vypovídá především rozbor světla, nikoli pohled na jednotlivé hory či krátery.

Hubbleův dalekohled v dubnu 2015 zachytil u Makemake slabý měsíc přezdívaný MK 2. Na snímku je téměř ztracený v záři jasnějšího mateřského tělesa.

5. Ceres: trpasličí planeta mezi planetkami

Ceres je s průměrem přibližně 950 kilometrů nejmenší z této pětice. Jako jediná z ní obíhá v hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Její rok trvá 4,6 pozemského roku.

Sonda Dawn dorazila k Ceres v roce 2015 a zkoumala ji z oběžné dráhy. Na kráterovaném povrchu vynikají světlé oblasti tvořené solemi. Nepředstavují vlastní zdroj světla, pouze nápadně kontrastují s okolím. Ceres nemá známý měsíc.

Která je největší a která nejhmotnější?

Pluto má přibližně o 50 kilometrů větší průměr než Eris. Eris však obsahuje více hmoty v menším objemu, a proto má vyšší průměrnou hustotu.

U Haumey je navíc nutné říct, v jakém směru měříme. Porovnat její nejdelší osu s průměrem Pluta je jako porovnat délku míče na ragby s průměrem kulatého míče. Podobná délka ještě neznamená stejný objem. Pro srovnání s většími světy poslouží přehled osmi planet a jejich velikostí.

Proč se počet kandidátů liší od oficiálního přehledu

Pět oficiálně uznávaných těles v přehledu NASA není konečný počet všech možných trpasličích planet. U dalších vzdálených objektů potřebujeme ověřit především jejich velikost, tvar a to, nakolik jejich podobu určuje vlastní gravitace. Jasný bod na snímku sám o sobě nestačí. Podobnou jasnost může mít menší světlé těleso i větší tmavý objekt.

Příkladem je Quaoar. Studie zveřejněná v roce 2026 spojila řadu zákrytových pozorování a našla tvar a hustotu slučitelné s modelem rovnovážného rotujícího tělesa. Autoři tím podpořili jeho fyzikální zařazení mezi trpasličí planety. Proto se s tímto označením setkáme i mimo základní pětici. V tomto přehledu však Quaoar ponecháváme odděleně, aby se seznam uznávaných těles nemíchal s širším odborným používáním pojmu.

Lze je pozorovat ze Země a co odhalily sondy?

Ceres lze za vhodných podmínek najít triedrem, zatímco Pluto vyžaduje dalekohled a pouhým okem viditelné není. V dalekohledu vypadají jako světelné body, jejich povrch takto nerozlišíme.

Z pěti zde popsaných těles navštívily sondy pouze Pluto a Ceres. New Horizons pořídila data během průletu, Dawn mohla Ceres zkoumat z oběžné dráhy. U Eris, Haumey a Makemake doplňujeme obraz z teleskopických snímků, spekter a zákrytů hvězd. Rozdílná kvalita fotografií v článku tak odráží i rozdílnou míru prozkoumání těchto světů.